Neobjevené krásy hlavního města Rumunska

Začátkem letošního léta jsme s přítelem zvažovali, kam se vydáme na kratší dovolenou. Hledali jsme něco, co jen tak někdo neviděl a kde nebudou davy turistů. Po prohlížení mapy jsme se shodli na pár dnech v tajuplné Bukurešti, hlavním městě Rumunska. S přihlédnutím k dobrým předchozím zkušenostem jsme se poohlédly po letenkách na serveru poctiveletenky.cz, zamluvili termín, zabalili batůžky...

Začátkem letošního léta jsme s přítelem zvažovali, kam se vydáme na kratší dovolenou. Hledali jsme něco, co jen tak někdo neviděl a kde nebudou davy turistů. Po prohlížení mapy jsme se shodli na pár dnech v tajuplné Bukurešti, hlavním městě Rumunska.

S přihlédnutím k dobrým předchozím zkušenostem jsme se poohlédly po letenkách na serveru poctiveletenky.cz, zamluvili termín, zabalili batůžky (jak je naším dobrým zvykem cestovat nalehko) a vydali se do neznáma.

Po velmi rychlém dopoledním letu nás přivítalo letiště v Bukurešti, sluníčko viselo vysoko nad námi a před námi byl celý dlouhý den. Rozhodli jsme se proto odložit naše zavazadla v hotelu a jít si projít město. Předem jsme si zjistili, jakou tramvají máme k hotelu dojet. Vše by bylo v pořádku, pokud by ovšem tramvaje jezdili a na jejich kolejích by neparkovaly osobní automobily tamních obyvatel. Museli jsme najít alternativní cestu, ale ta se zdařila a my si odlehčili a ihned pelášili do centra. Překvapení na nás čekalo při nákupu jízdenek do metra. Nelze si koupit jednu jízdu, mají pouze kupony pro jízdy dvě, které ovšem může využít jedna či dvě osoby. Cena je přívětivá, kolem 30 Kč za jízdenku (2 jízdy). Co je zvláštní je technický stav budov metra. Všechny, které jsme viděli, jsou v dezolátním stavu, jako by se zde zastavil čas v dobách dávno minulých.

V centru jsme zamířili do rozsáhlého městského parku, který skrýval mnoho fontán, stánků s občerstvením a dětských hřišť. V jeho nitru je také ukrytá stará rumunská vesnička plná dřevěných dobových chaloupek (celým názvem Dimitrie Gusti National Village Museum). Velice jsem litovala, že nebylo otevřeno, protože si myslím, že toto místo stojí za návštěvu. Mají otevřeno jen několik dní v týdnu. Po zamávání vesničce přes mříže oplocení jsme postupovali parkem dále až na jeden jeho konec, kde jsme jako na dlani měli mohutný zdobný oblouk Triumph Arch. Podobné lze vidět v různých městech Evropy. Opodál nás zaujaly věžičky jistého kostela, ke kterému jsme v tu chvíli začali hledat cestu. Kostel Casin byla velmi impozantní stavba. Bohužel nebylo možné jít se podívat dovnitř. Na naší následné procházce městem jsme viděli nespočet nádherných, povětšinou náboženských staveb a různých jiných budov ale i plno zchátralých a přesto smyslných obytných domů, které jak jsme se dozvěděli, byly vyvlastněny místním bohatým rodinám. Právě při pohledu na tyto domy jsme začali vnímat to, že Rumunsko je zemí velkých protikladů. Naše kroky nás o chvíli později zavedli na náměstí Piața Victoriei, kde jsme se nechtěně přimíchali do právě probíhající demonstrace proti nynější vládě. Vše naštěstí probíhalo v poklidu a my pokračovali do metra a do hotelu, kde jsme zakončili den v bazénu. Dobrý typ pro všechny turisty: do veřejných bazénů mají v Rumunsku všichni vstup povolený pouze v koupacích čepicích.

Druhý den jsme při procházení se městem viděli mnoho muzeí, které jsme bohužel nemohli z časových důvodů navštívit. Navíc se nám začalo kazit počasí, proto jsme vyhledali úkryt v jednom malém kostele. Netušili jsme, jak nádherný interiér se skrývá za nenápadnou cihlovou skořápkou. Hovořím tu o pravoslavném kostele Biserica Kretzulescu, který nám naprosto učaroval. Kousek od kostela stojí budova Opery (či Divadla), která svou konstitucí velmi silně připomíná Řím.

Po přeháňce, která netrvala dlouho, se náš směr cesty ubíral k budově Parlamentu. Je velice obtížné popsat slovy pocity, které nám zbyly po jeho návštěvě, proto se o to ani nebudu pokoušet. Zmíním jen to, že je držitelem několika světových rekordů, které vám průvodkyně při návštěvě několikrát zopakuje. Budova Parlamentu je pro oko návštěvníka nádherná, pro obyvatele Rumunska velmi kontroverzní stavba. Pokud na toto téma zavedete konverzaci s místními, uvidíte v jejich tvářích mnoho smíšených pocitů. Nicméně jsou to lidé otevření a dozvíte se od nich plno zajímavých informací.

Po Parlamentu naše kroky směřovaly dolů po bulváru Unirii, který je přezdíván rumunskou Champs-Élysées. Cestou vás provádí jedna fontána za druhou. Ta hlavní, která má pro Rumunsko velký význam, se nachází v samém středu bulváru. V podvečer jsme dorazili do historické části města, kde se to jen hemžilo architektonickými skvosty.  Je zde k vidění několik menších pravoslavných kostelů, muzeum historie nebo třeba budova Národní banky Rumunska. Závěrem našeho dne bylo příjemné posezení na malém náměstí, které zdobí socha Romula a Réma. Cestou na metro nás přepadl hlad, a tak jsme povečeřeli v podniku zvaném Oro Toro, kde jsme si dali velice chutný burger za dobrou cenu. Odtud jsme došli na nejbližší stanici metra a jeli na hotel, abychom se další den mohli vydat vstříc novým zážitkům.

Autor článku: Tereza Herodesová

 

 

 

Přidat komentář

Žádný Komentář

Není zde zatím žádný komentář. Buďte první, kdo jeden napíše...

Přidat komentář

+420 224 228 627 Facebook Youtube